Vyšlo v Odpadovém fóru, březen 2021
Začátek nového roku nám přinesl nový zákon o odpadech, na který jsme čekali skoro deset let. I když směřuje k postupnému ukončení skládkování u nás, posouvá zároveň datum zákazu skládkování recyklovatelných, biologicky rozložitelných a výhřevných odpadů z původně plánovaného roku 2024 až na rok 2030.
Zpráva o životním prostředí v ČR 2019 uvádí, že produkce odpadů u nás stále roste, v případě komunálních odpadů za posledních 10 let o 10 %. Velkou část tohoto množství přitom tvoří bioodpad. Na skládkách ho každoročně skončí milion tun a od roku 2000 kvůli němu vzrostly emise skleníkových plynů z odpadů o 47 %. Čísla napovídají, že organický materiál, který bychom mohli ve formě kompostu využít k rozšiřování zelené infrastruktury města, zatím přispívá spíš k oteplování klimatu.
Kam s ním?
Když se v nedávno provedeném výzkumu (Perútková, E. – Třídění bio odpadu, 2019, https://trideni-bio-odpadu.vyplnto.cz) odborníci občanů ptali, co dělají pro ochranu životního prostředí, 95,44 % odpovědělo – třídím vyprodukovaný odpad. Bioodpad separovalo 68,26 % dotázaných, z toho 61,7 % vyhazovalo organický materiál do zahradního kompostéru, 11 % k tomuto účelu používalo hnědou popelnici, 9,19 % vermikompostér umístěný venku a 7,38 % interiérový vermikompostér. Společně se sousedy kompostovalo jen 3,76 % dotázaných. Z uvedeného vyplývá, že převážná část bioodpadu, který „škodí“ na skládkách, vzniká v domácnostech panelových nebo činžovních domů bez zahrady, kde je příležitost k likvidaci bioodpadu omezená. Hlavním důvodem, kterým respondenti odůvodňovali, proč se do kompostování nepustí, byl ten, že „nemají kompostér kam umístit“ (61,86 %). 42,6 % nekompostujících plánuje, že v budoucnu začnou bioodpad třídit a kompostovat. Až k tomu budou mít příležitost.
Kompostování ve městě?
Z průzkumu je patrné, že nejméně se zatím vedle hnědých popelnic a vermikompostérů ke kompostování ve městě používá komunitní kompostování. Jeho úspěch závisí na schopnosti lidí dát se dohromady a najít tzv. správce kompostéru, který se stane styčným důstojníkem a bude celý proces koordinovat. A také na výběru vhodného kompostéru. Ten totiž zpravidla stojí na veřejně přístupném místě, takže by měl být odolný vůči vandalům, povětrnostním podmínkám i hlodavcům. Musí být uzavřený a přístupný jen pro kompostující komunitu, aby nehrozila kontaminace obsahu. Výhodou je zateplení, díky němuž se kompostovací procesy urychlují a nezastaví se dokonce ani v zimě.
Generace Nula
V roce 2005 takový kompostér vyvinula a vyrobila neziskovka Ekodomov, která se dlouhodobě věnuje popularizaci třídění bioodpadu a kompostování. V Praze se komunitní kompostér SIVA poprvé instaloval na sídlišti v Řepích v roce 2007 a od té doby tu kompostování bez přestávky „jede“. První dvě kouzelné bedny sem pořídilo hlavní město Praha, další koupila městská část Praha 17, další soukromí dárci. A protože kapacita stále nestačila, podala jedna ze zakládajících členek neformálního kompostovacího spolku Dušana Kozlovská v roce 2018 žádost na Magistrát hl. m. Prahy a získala další dvě velké dvoukomorové SIVY: „Tehdy jsem se zavázala, že kompostování udělám PR v místním časopise. I díky tomu začalo kompostovat mnohem víc lidí. Hlásili se nám zájemci ze Starých Řep i ze sídliště a kompostéry se začaly strašně rychle plnit…“. V tu chvíli chtěla další ze zakladatelek Ivana Štětinová příliv zájemců stopnout. Obhospodařování kompostérů ji po jedenácti letech začalo zmáhat, a navíc už v té době měla nakročeno k založení řepské komunitní zahrady. Dušana Kozlovská ale věděla, že sousedé, které odmítnou, pravděpodobně nepůjdou a nepořídí si hnědou popelnici, mnohem spíš na třídění bioodpadu a kompostování rezignují. „Ve finále to dopadlo tak, že si Ivana Štětinová vzala na starost jeden dvoukomorový kompostér a ten zbytek spadl na mě, takže jich teď mám na triku pět“, rekapituluje řepská správkyně kompostérů. S rostoucím počtem kompostujících je v kompostérech tak rychlá obrátka, že materiál nestihne pořádně zetlít, takže se nedá použít jako klasický humus. „Házíme ho okolo stromů a do trávníku, a navíc přidáváme štěpku, kterou si sami vyrábíme. Snažíme se hlavně zvýšit množství organické hmoty v půdě. Jinak ty trávníky nejsou vůbec schopné zadržet vodu a v létě bývá sídliště strašně rozpálené. Už dvakrát se nám ale stalo, že náš kompost a štěpku odvezla úklidová firma „omylem“ v rámci likvidace podzimního listí!“ A jak se dá péče o pět kompostérů zvládnout? „Pro mě je nejjednodušší popadnout ruce a manžela. Pomáhá mi s tím ale taky jedna sousedka, a pak tu máme jednoho kompostujícího pána, který se pravidelně účastní přehazování… Stejně u toho musím být, vytahat nářadí z kočárkárny, položit sem igelit, aby to nepadalo na chodník. Než tohle všechno někomu vysvětlím a předám mu klíče, tak to máme během jednoho odpoledne hotové.“ Na to, abychom se bavily o pozitivním vlivu komunitního kompostování na vytváření vztahů na sídlišti paní Dušana nemá čas: „Já jsem člověk, který je extrémně vytížený. Snažím se držet tu myšlenku (kompostování), ale že bych si někde s někým u kafíčka vyměňovala zkušenosti nebo že by mi někdo přišel radit, jak se to dělá, to pro mě rozhodně není…“. Na otázku, co ještě sousedé (kromě kompostování) společně podnikají, říká: „S těmi lidmi, se kterými děláme kompostování, děláme jenom kompostování. Do kompostu ale přispívají také další sousedé z domu, kteří pracují na předzahrádkách. Ti si můžou ten materiál brát, ale protože průměrná doba naplnění jedné komory je u nás tři čtvrtě roku, maximálně rok, není kompost dost zralý, aby se dal použít na záhony. Jen v jedné komoře necháváme materiál dlouhou dobu, třeba tři roky. Tenhle kvalitní kompost končí právě na jedné z předzahrádek. Ostatní, kdo potřebují, si kupují kompost průmyslový.“ Také pěstitelská sousedská sekce, která se stará o několik různě koncipovaných předzahrádek, má podle paní Dušany pořád napilno: „Lidi, co se starají o předzahrádky, nevědí, kam dřív skočit. Zahrádka znamená celoroční zápřah. Tak třeba v létě se to tu musí zalévat. To já už třeba večer zhasínám, kouknu z okna a vidím sousedku, jak tam ještě pořád nosí konve… Je to taková aktivní žena, která se tím seberealizuje. Kromě předzahrádek má po sídlišti rozeseté truhlíky. Jiná paní tady u klepadla a u sušáku zasadila popínavé růže. Je tu řada lidí, kteří do toho tady dávají vlastní čas a peníze, a zkrásňují to tu. Je to jejich investice do životního prostředí…“
Naše Lvovská
Z řepského sídliště se přesuňme blíž do centra. Na Praze 10, nedaleko Kubánského náměstí v ulici Lvovská tu najdeme další dva komunitní kompostéry SIVA. Také ony mají kolem sebe komunitu nadšených kompostářů i svoji správkyni – Šimonu Huitric: „Naše čtvrť je tvořená velkými bytovými domy s pruhy zeleně mezi tím. Sem tam nějaké hřiště, ale ty velké plochy jsou vlastně k ničemu. Když jsme se sem před čtyřmi roky přistěhovali, žádné akce pro sousedy se tu nepořádaly a já jsem si říkala, že s tím musím něco udělat nebo se z té anonymity zblázním. Bylo krátce před volbami, a to byl dobrý moment proto oslovit radnici. Napsala jsem na Odbor životního prostředí a vedoucí pan Pecánek sem přišel na schůzku. Měli jsme připravený seznam věcí, které jsme chtěli v té ulici změnit, a mimo jiné padlo i to, že by se sem hodil komunitní kompostér, protože to tu není uzavřené ve vnitrobloku a patří to městské části. Radnice rychle zareagovala, zrekonstruovali nám chodník, dali nám sem lavičky a přivezli dva komunitní kompostéry.“ Sousedům nové zákoutí představili v rámci akce Zažít město jinak, „zmrtvýchvstání“ oživení komunity tu natáčela i Česká televize. V první chvíli se na iniciátorku změny kromě nadšení snesla i vlna kritiky: „Zpočátku to někteří vnímali tak, že je lepší to hnusný, co známe, než to hezký, co neznáme“. Postupně se ale začali hlásit další a další zájemci o kompostování, takže v současné době jsou oba kompostéry na hraně kapacity. Komunita se postupem času proměňuje, jejím základem jsou teď hlavně mladé rodiny s dětmi. Vedle kompostérů sem přibyly i dva vysoké, schodovité záhonky, na kterých se komunitně pěstují rajčátka a bylinky. K chodu kompostérů Šimona Huitric říká: „Já osobně jsem nikdy předtím nekompostovala, takže se učím za pochodu metodou pokus omyl. Kdy přehazovat, jak vypadá kompost, když je zralý, a kdy je potřeba s jeho rozhazováním ještě počkat… Komunita se do práce aktivně zapojuje, i když lidí, kteří chodí aktivně přehazovat, je o trochu méně než těch, co chodí vyhazovat bioodpad. Stálých přehazovačů mám asi deset, kompostovačů něco kolem třiceti. Kompostování jede jakoby samospádem.“ Toho, co se měla Šimona Huitric kromě technologie kompostování naučit, je ale víc. Správkyni komunitních kompostérů ve Lvovské začala Po mateřské začala pracovat na úřadě městské části v oddělení strategického rozvoje a participace. Tady momentálně spolu s kolegy řeší, jak to na Praze 10 s komunitním kompostováním vypadá: „Ukázalo se, že komunikace úřadu se správci kompostérů byla až dosud do určité míry jenom je často pouze formální. Ne všichni jsou s městskou částí v kontaktu, máme tu například dvě lokality, o kterých vůbec nic nevíme. Komunity, které chtěly kolem kompostéru existovat, mohly, ale neměly od nás žádnou velkou podporu. A to teď chceme změnit. Na duben chystáme bezodpadovou kampaň, která by měla být věnovaná recyklaci, upcyklaci a dalším moderním trendům v nakládání s odpadem. V rámci ní připravujeme anketu, jejímž úkolem bude zmapovat dění kolem komunitních zahrad a kompostérů na Praze 10. Chystáme se navázat kontakt s aktivními lidmi v komunitách, zjistit, co potřebují, a začít je mezi sebou síťovat. Ve spolupráci se spolkem Ekodomov bychom chtěli správcům kompostérů v budoucnu poskytovat větší lidskou i odbornou podporu. Společně začínáme přemýšlet nad projektem, díky němuž by se místa kolem komunitních kompostérů postupně proměnila v malé zelené oázy, kde by se lidé mohli a chtěli potkávat…“
