Vyšlo v Ekolistu 22/10 2021
Bioodpad stále tvoří více než 30 % obsahu černých popelnic. Kompostér si s ním ale poradí.
Odpadky se hromadí. Zpráva o životním prostředí v ČR z roku 2019 uvádí, že produkce odpadů u nás stále roste, v případě těch komunálních to bylo za posledních 10 let o 10 %. Zároveň jsme ale přeborníky v třídění. Žlutá, modrá, zelená, oranžová a stříbrná. 95,44 % Čechů tvrdí, že třídění je hlavní věc, kterou pro životní prostředí dělají, a nedávno zveřejněná statistika EKO-KOMu potvrzuje, že do barevných kontejnerů prokazatelně pravidelně odnáší tříděný odpad 73 % z nás. Problém je, že roztřídit neznamená totéž, co zrecyklovat, protože opravdu zrecyklovat se nám v roce 2019 dařilo pouze 41 % komunálního odpadu. Na základě nového odpadového zákona, který zapracovává požadavky EU směřující k ukončení skládkování, by ale toto číslo mělo do pěti let vzrůst na 55 % a do roku 2030 na 60 %. V roce 2035 bychom měli být schopni znovu využít 65 % komunálního odpadu.
Bioodpad není odpad
Na otázku, kde máme rezervy, pokud bychom chtěli produkci směsného komunálního odpadu snížit, existuje jednoduchá odpověď: V třídění a kompostování bioodpadu. Ten má oproti jiným druhům navíc tu výhodu, že jsme schopni jej sami nejen vytřídit, ale i kompletně zrecyklovat (vlastně zkompostovat) a znovu využít pro pěstování.
K dispozici máme dvě aktuální analýzy, které dokazují, že bioodpad stále tvoří více než 30 % obsahu černých popelnic: EKO-KOM nedávno zveřejnil čerstvá data týkající se rozboru skladby směsného odpadu z obcí. Bioodpad zaujímal 24,8 % celkové hmotnostní skladby směsného komunálního odpadu a tzv. podsítná frakce složená z drobného bioodpadu tvořila 14 %, dohromady tedy 38,8 %. Podobně dopadly i fyzické analýzy provedené v roce 2019 Institutem cirkulární ekonomiky. Podle nich zabíral biologicky rozložitelný odpad (tedy bioodpad a gastroodpad dohromady) největší část černé popelnice, přesně 34,57 %.
Na skládce přispívá k oteplování
Organický materiál vyhozený do černé popelnice skončí v lepším případě ve spalovně (kde kvůli vysokému obsahu vody špatně hoří), v horším na skládce. Každý rok u nás skončí ve spalovně nebo na skládce milion tun bioodpadu, který jsme nedokázali vytřídit ani zkompostovat. Na skládce při pomalém anaerobním rozkladu produkuje organický materiál toxické kyselé výluhy a skleníkové plyny, zejména metan, který má osmadvacetkrát silnější skleníkový efekt než oxid uhličitý a má na svědomí 19 % z celkového oteplování způsobeného lidskou činností. V důsledku hromadění bioodpadu na skládkách vzrostly emise skleníkových plynů z odpadů od roku 2 000 o 47 %.
Máme odklad
I přes tyto prokazatelné dopady a přes protesty některých poslanců, nevládních organizací i odborné veřejnosti odsouvá nový český odpadový zákon (platný od ledna 2021) s odkazem na chybějící infrastrukturu datum ukončení skládkování recyklovatelných, biologicky rozložitelných a výhřevných odpadů z původně plánovaného roku 2024 až na rok 2030. Za těchto šest let skončí na skládkách odhadem dalších 10 milionů tun komunálního odpadu. Další problém spočívá v tom, že Česko navíc dlouhodobě neplní skládkovou směrnici EU z roku 1999, podle níž mají členské státy povinnost zajistit, aby byly odpady ukládané na skládky dotříděné tak, aby tu nekončily právě recyklovatelné a biologicky rozložitelné odpady. To se zatím v Česku neděje, a to i přesto, že nám za to hrozí finanční postih.
Na vlastní pěst
A i proto má smysl stále řešit, jak co nejvíce bioodpadu vytřídit a zkompostovat „vlastními silami“. A my se snažíme: Z dva roky starého průzkumu (Perútková, E. – Třídění bio odpadu, 2019) vyplývá, že bioodpad u nás separuje 68,26 % dotázaných. Hlavním důvodem, proč více než 30 % respondentů zatím bioodpad netřídí, je skutečnost, že „nemají kam umístit kompostér“. Z těch, kdo organický materiál třídí, ho 61,7 % hází do zahradního kompostéru, 11 % používá hnědou popelnici, 16,57 % vermikompostér a 3,76 % dotázaných volí u nás zatím spíše okrajový způsob – komunitní sousedské kompostování.
