Blaho žížal. Tak by se dal nazvat základní nárok, který na své kompostéry kladou vyznavači tzv. vermikompostování. Pomocí dobré izolace a umístění kompostéru řeší především stabilní životní podmínky uvnitř kompostu, zejména teplotu od 5 do 25 °C, tak aby žížaly v létě nesužovalo horko a v zimě mráz. Odměnou je jim výjimečně kvalitní materiál, tzv. vermikompost, který má ve srovnání s klasickým kompostem výrazně lepší vlastnosti: Obsahuje zejména vysoce kvalitní humus bohatý na živiny, růstové hormony, enzymy a látky, které jsou schopné chránit rostliny před škůdci a chorobami. Za celou dobu existence soutěže Miss Kompost – tedy jakéhosi mistrovství republiky v kompostování – jsme nasbírali přes pět set příběhů a ty nejzajímavější nyní sdílíme.
Land Art, Marie Jahodová, Svatobořice – Mistřín – vermikompostér
Marie a její bratr pěstují zeleninu, ovoce a bylinky v biokvalitě. Za svým domem si pronajali velký pozemek s těžkou, zapýřenou půdou. Když se začali poohlížet po kvalitním organickém hnojivu, objevili metodu vermikompostování. Udělali první pokus – založili vermikompost o průměru 70 cm a o výšce 50 cm. Udivilo je, kolik toho žížaly spotřebují a kolik hnojiva jsou zároveň schopné vytvořit. Začali počítat, kolik odpadu a potažmo hnojiva musí vyprodukovat, aby mohli pěstovat vše potřebné. Pak se pustili do hledání levné, efektivní a vysoce účelové varianty. Protože kompostováním se objem materiálu zmenší cca 6krát, pro výrobu 500 l kompostu, který potřebovali pro svou zahradu, museli zkonstruovat kompostér o objemu 3 m3. Tvar válce vyplynul přirozeně. Přáli si, aby jejich kompostér dlouho vydržel, byl lehký, přenosný a bezúdržbový. Zvolili plast, protože jim pomohl vytvořit optimální prostředí pro žížaly – dostatečnou vlhkost i v parných letních měsících a v zimě teplé útočiště před mrazy. Marie k tomu říká: „Jelikož výborné hnojivo dělají právě zdravé žížaly, je potřeba jim poskytnout maximální péči. Chováme se k nim jako k domácím mazlíčkům. Jejich jediným úkolem je jíst a množit se. I proto jsme náš vermikompostér koncipovali tak, aby se v něm žížaly cítily dobře. Protože jen spokojená, dobře krmená žížala ve správném prostředí dodá ten nejlepší materiál pro naše potřeby.“ Na výrobu použili 6 plastových desek, které k sobě spojili pomocí šroubů a smotali do válce o průměru 2 m a výšce 1 m. Vytvořili tak kompostér o objemu 3,14 m3, celkové výrobní náklady včetně podkladu a víka činily 322 Kč. Ve spodní části po obvodu vystříhali malé trojúhelníky určené k odvodu přebytečné vlhkosti. Kompostér je pouze smotaný a položený na pevný podklad, který je v mírném spádu kvůli odtoku přebytečné vlhkosti. Drží tvar a ani silný vítr s ním nepohne. Nakonec kompostér obalili slámou, která zásadně zlepšila jeho vzhled i izolační vlastnosti. Vznikla tak krásná slaměná „sila“, z nichž se sláma na podzim odstraní (použije se jako podklad pro nový kompostér) a kompostér se obalí slámou novou. Svoji pozitivní roli sehrálo i umístění kompostéru v zahradě – před přímým sluncem tu je chráněn trnkami, které vytvářejí stín, takže se ani v horkém létě nepřehřívá a teplota se nemusí regulovat zaléváním.
Žížaly do dobrých rukou – Šárka Přinosilová a Eric Bourdel, Praha 8 – Bohnice
Šárka s Ericem si přáli třídit bioodpad, ale netoužili běhat po sídlišti a hledat příslušný kontejner, padla jejich volba na vermikompostování. Proto se rozhodli pro výrobu vlastního vermikompostéru, který umístili na chodbu tak, aby ho mohli sdílet i jejich sousedé. „Jistě si umíte představit jejich tváře, když jsme se jim snažili výhody žížalího kompostéru vysvětlit. Ale my se nevzdali, a tak postupně plníme první patro a těšíme se na druhé…“, říká Šárka Přinosilová. K výrobě vermikompostéru použili 3 plastové Euroboxy z Bauhausu o objemu 35 l, které jsou certifikované pro skladování potravin, takže by neměly uvolňovat látky, které by mohly žížalám vadit. Dno a vrchní víko boxů navrtali tak, aby mohly žížaly volně prolézat mezi jednotlivými patry. Potom jednotlivé boxy poskládali na sebe a navrch umístili víko bez perforací, protože žížaly mají rády tmu a sousedé nemají rádi žížaly v botách. Na spodní box, do něhož odkapává žížalí čaj připevnili plastová kolečka, tak aby se dal kompostér snadno přemístit, když se na chodbě vytírá. Půlkilogramovou násadu kalifornských žížal pořídili na internetu, jako základ kompostu posloužily zbytky hlíny a květin, které nepřežily letní dovolenou. Pokud by se jim žížaly časem přemnožily, mohou jimi krmit své ryby, které žijí v malém, akvaponickém systému na balkóně. Nebo je rádi darují do dobrých rukou, začínajícím “žížalářům”.
Žížaly pro Jižní Město – Martina Nejdlová, Praha 4
K výrobě vermikompostéru Martinu inspirovala a know-how jí předala kamarádka – absolventka workshopu pořádaného společensky prospěšným podnikem Kokoza. Kompostér je vyrobený z tří plastových uzavíratelných krabic z Hornbachu poskládaných na sebe a slepených. Mezi jednotlivými krabicemi jsou pomocí vrtačky vytvořené perforace, které žížalám umožňují cestování mezi jednotlivými patry. Také horní volné víko je proděravěné a je na něm připevněná látka na jahody, aby dovnitř (a ven) nelétaly mušky. Vermikompostér je umístěný na balkóně za závěsem pod poličkou na bylinky. Martina k tomu říká: „Dáváme žížalky případným zájemcům, kteří si nás najdou na mapě Kokozy a doufáme, že brzy je bude mít na Jižáku každý! Když je úplné ticho, slyšíme, jak žížalky chroupou.“
Kompost z internetu – Petra Pištěláková, Hluboká nad Vltavou
Veškerou inspiraci k výrobě tohoto vermikompostéru poskytl jeho autorům internet. Základem jsou 3 boxy a 2 víka Szamla z Ikey. Do obou vík a boxů jsou provrtané díry tak, aby žížaly mohly putovat vermikompostérem, perforace vrchního víka slouží k větrání. Jednotlivé díly jsou poskládané na sebe, provoz zajišťuje násada kalifornských žížal pořízených na internetu a pravidelná dávka bioodpadu z kuchyně – slupky a odřezky z ovoce a zeleniny, drcené vaječné skořápky, sáčky od čaje a kávová sedlina.
Láska prochází kompostem – Vladimír Bukovský, Praha 7
Vlastní promyšlený vermikompostér navrhl Vladimír spolu se svou přítelkyní (která ho ke kompostování přivedla) na základě několikaleté zkušenosti s různými typy kompostérů. Jejich přístup k výrobě byl veskrze metodický – nejdřív společně vytvořili návrh a ujasnili si technické detaily. Potom se Vladimír pustil do samotné výroby, při níž využil dostupný materiál a technologii CNC frézování. Hlavní konstrukce je z voděodolné překližky, jednotlivá patra kompostéru jsou větší, než je obvyklé. Dna jsou vytvořená z plexiskel zasazených v drážce, která měl Vladimír k dispozici. Každé dno má 1200 otvorů umožňujících pohyb žížal a odtok vody. Patra mají po celém obvodu polodrážku, takže na sobě dobře drží. Spodní patro slouží k odchytu žížalího čaje, je nižší a uvnitř je vytvořený sklon, díky němuž výluh stéká přímo ke kohoutku. Nohy kompostéru jsou vyrobené z jeklového profilu a přivrtané zespodu ke dnu. Každé patro je opatřené malými větracími otvory.
Lavička – kompostér – Miroslav Veverka, Žandov
Na začátku bylo čtení odborných časopisů, které pana Miroslava přivedlo ke zjištění, jak geniálním přínosem pro půdu mohou být žížaly. Do praxe tento poznatek převedl ve formě dvouzónového vermikompostéru, který zároveň slouží jako zahradní lavička. Ke svému nápadu pan Miroslav říká: „Nápad na tento vermikompostér jsem použil při vytvoření akčního plánu na jednom osobnostním kurzu. Prototyp bych po řádném vyzkoušení rád replikoval a předal dalším lidem pro potěšení a inspiraci.“ Lavička – kompostér je vyrobená z hranolů a fasádních hoblovaných prken ze sibiřského modřínu a ze spárovky ze severského smrku, takže může být po skončení životního cyklu kompletně zrecyklovaná. Autor je kromě začínajícího kompostáře také zkušeným truhlářem. Při výrobě mu zásadním způsobem pomohly následující nástroje: mečová pila Black&Decker, kotoučová pila Narex, úhelník Volcraft, elektrický hoblík Bosch, vrtačka Black&Decker a vrták do dřeva Narex.
Kompostovací synergie – Marcela Kolářová, Praha 10 – Štěrboholy
Marcela je ženou mnoha talentů. Zajímá ji pěstování, chov drobných domácích živočichů a recyklace. Při výrobě vlastního vermikompostéru se všechny Marceliny záliby šťastně potkaly. Zjistila, že je zbytečné pro hnojení rostlin kupovat drahé hnojivo (když si umí vyrobit vlastní), že se umí o žížaly postarat stejně dobře jako o všechny svoje ostatní domácí mazlíčky a že vermikompostér vyrobený z palet vypadá tak dobře, že ho může klidně postavit na čestné místo v kuchyni, a to i díky tomu, že vůbec nesmrdí.
Další příběhy kompostů:
Zahradní kompostéry v Miss Kompost
Komunitní kompostéry v Miss Kompost
Školní kompostéry v Miss Kompost
Více o aktuální výzvě a soutěži Miss Kompost se dozvíte zde.
