Vyšlo na webu Ekolist.cz
Po čtyřleté odmlce spouští Ekodomov soutěž Miss Kompost, tentokrát ale v podobě výzvy. Důvodem přeměny byla hlavně potřeba ukázat, že se kompostování v Česku mění. A zdůraznit, že vítězem v kompostování je vlastně každý, kdo se do něj pustí.
Během třinácti let své existence soutěž ukázala, že kompostování má u nás nejen tradici, ale i dosud nevyužitý potenciál. Dávná recyklační metoda, kterou vynalezla sama příroda, přitom nabyla během času řady různých podob.
Z kuchyně i ze zahrady
Soutěž začínala jako klasické měření sil zahrádkářů, kteří si mezi sebou porovnávali svoje hromady kompostu a sdíleli rodinné postupy jak na dobrý zahradní kompost. Za největší posun, který se v této kategorii během existence soutěže odehrál, považujeme to, že i ti nejtradičnější kompostáři začali do zahrady odnášet i bioodpad z kuchyně. Tím téměř o polovinu odlehčili svým černým popelnicím a zároveň tak svému kompostu zásadně vylepšili jídelníček. Díky pestrosti materiálu proces kompostování zrychlili a zintenzivnili.
Vizionáři
Ve chvíli, kdy začal být kompost na každé české zahradě samozřejmostí, se v soutěži začaly objevovat inovativní experimenty. Některé kompostéry měly tak nezvyklý vzhled, že by nikoho ani nenapadlo, že se uvnitř ukrývá kompost, jiné využívaly nové „technologie“ a přinášely multifunkční řešení. Typickým příkladem této kategorie jsou například obří landartové vermikompostéry, ve kterých se kompostuje „ve velkém“ za pomoci kalifornských žížal, nebo kompostér – biomilíř, který kromě likvidace bioodpadu a výroby hnojiva ještě zvládl pár měsíců v roce vytápět rodinný dům.
Městští kompostáři
Zatímco někteří účastníci soutěže řešili co a jak kompostovat, jiní si primárně kladli otázku kde. Postupem času se totiž objevila velká skupina městských kompostářů, kteří chtěli sobě i ostatním dokázat, že lze bioodpad účinně zpracovávat, i když bydlíte ve městě v bytě bez zahrady.
Způsobů se našlo hned několik – vedle využití hnědých popelnic na bioodpad se dá využít vermikompostování, ale stále častěji se začalo prosazovat společné kompostování ve školách a v městských komunitách. To s sebou přineslo nový aspekt – kompostování získalo další benefit. Komunitní kompost osvědčil schopnost sdružovat kolem sebe lidi, kterým není lhostejné, zda bude bioodpad z jejich domácností zvětšovat skládky nebo skončí ve spalovně. V obou případech přitom bude produkovat skleníkové plyny a „přispívat“ tak k urychlení klimatické změny. Nebo jestli zůstane v místě svého vzniku, kde se rozloží a transformuje v hnojivo, které obohatí truhlíky a záhony kolem kompostérů a díky němu bude město zelenější.
Najdi si svého soutěžícího
Na začátku letošní výzvy jsme přemýšleli, zda začít (zase jako kdysi) lovit soutěžící naslepo v širých vodách českých zahrad. A pak jsme se rozhodli, že na to půjdeme obráceně. Svého účastníka výzvy jsme si vysnili. Vypadal by trochu jako ta správkyně komunitních kompostérů, která se i přesto, že se „její“ komunita občas chová, jako by byla na baterky, nevzdává. Snaží se dění kolem kompostérů rozpohybovat, a ještě u toho neztrácí naději, humor, ani víru v zázrak.
Nebo by se spíš podobal té správkyni, která svým jemným přesvědčivým způsobem dokázala pro komunitní kompostování nadchnout celou svoji rodinu? Zapojila babičky, dědečky i děti, takže teď všichni pravidelně přikládají ruku k dílu při překopávání, a dokonce se společně vrhli i do instalace záhonů. Posilovat místní komunitu pomáhají dokonce i přespolní – manželovi kamarádi, kteří ve skutečnosti bydlí (a vyhazují svůj bioodpad) úplně jinde.
Nebo by spíš připomínal toho pana učitele, který – podzim co podzim – stojí sám na obrovské zahradě proti hromadám nezničitelného listí a vymýšlí, jak se s ním se ctí popasovat? Tu vynalezne obří guerilla kompostér z vysloužilých školních lavic, jindy vykope záhon, ve kterém se listí může rozkládat tak dlouho, jak bude potřebovat, a mezitím na něm ještě stačí vypěstovat brambory.
Nebo je to možná spíš úřednice, které se podařilo své kolegy úředníky získat pro to, aby začali podporovat vermikompostování. Občané města tak získali do užívání 218 vermikompostérů, takže během jednoho roku „zachránili“ podle přibližných propočtů 43 000 kilogramů bioodpadu.
Překonat skromnost
A pak jsme se rozhodli, že nebudeme čekat, až se všichni tihle a další lidé sami dobrovolně přihlásí, aby se ostatním pochlubili, co pro kompostování udělali. Došlo nám totiž, že by se to – díky jejich přirozené skromnosti kombinované s neustálou zaneprázdněností – nikdy nestalo. Proto jsme tyhle hrdiny, kteří kompostováním (každý po svém) autenticky žijí a kteří doslova vytvářejí místo odpadu dopad, začali kontaktovat přímo.
Kromě toho, že jsme letos oslovili vysněné, ideální účastníky, jsme vygenerovali část „soutěžících“ z archivu, který na začátku letošní výzvy čítal 509 kompostů a kompostérů. Díky této kombinaci vznikla zajímavá směs reálných příběhů, v níž kromě nehynoucích úspěchů a zachráněných tun figurují i přešlapy a slepé ulice, bez nichž se žádná experimentální činnost (kterou kompostování rozhodně je) neobejde.
Kompostovací fuck upy
Naštěstí ne všichni naši hrdinové jsou tak prvoplánově bezchybní, takže z celé komunity kompostářů dělají docela normální partu lidí, kteří mají své motivace, přání a představy, ale také limity, na které čas od času narážejí. Jsou to právě oni, kdo celou tu kompostovací historii (která už by vydala na knihu) okořeňují drobnými, osvěžujícími fuck upy, které je ale většinou nedokážou odradit, protože jsou jen odbočkami na cestě k cíli.
Tak například autor vítězného biomilíře z roku 2018 začínal tak, že si v hobbymarketu pořídil obyčejný plastový kompostér, ke kterému chyběl návod, a snažil se zkompostovat hromady trávy. Když po pár měsících místo úrodného hnojiva vyndával z kompostéru páchnoucí kaši, rozhodl se, že principům kompostování přijde na kloub. A už o rok později nás překvapil řešením, které má přesah a budoucnost.
Občas se v telefonu na dotaz, jak se kompostování daří, ozvalo pochybovačné ticho, a pak váhavé vysvětlení: „No abych pravdu řekl, ten estetický skvost, se kterým jsme vyhráli Miss Kompost 2015, už neexistuje.“ Při bližším vysvětlení se pak ukáže, že lifestylová kreace vypletená z lískových proutků po pár letech ztrouchnivěla. Z dalšího hovoru ale vysvitne, že ani tenhle neúspěch nedokázal soutěžícího a jeho syny od kompostování odradit. Dnes mají paletový kompostér, který sice není „miss“, zato si poradí nejen s domácím odpadem, ale i s tím, který jeho majitel pravidelně přiváží domů z kanceláře.
A někdy je to přesně naopak: Zavoláte a zjistíte, že ocenění v soutěži Miss Kompost „vynálezce“ zahradních landartových sil nakoplo tak, že si založil vlastní značku a dnes za pomoci kalifornských žížal zpracovává stovky tun materiálu ročně.
Geometrická řada
Do archivu pěti set devíti kompostů, který jsme měli na začátku letošní výzvy k dispozici, letos připisujeme dalších 35 nových nebo staronových příběhů. Nevypadá to sice jako velký boom, ale při bližším pohledu se ukazuje, že za každým z těchto příběhů se „ukrývají“ desítky a stovky kompostujících.
Jenom pro představu: Mateřská škola Libčická, která s Ekodomovem v minulém školním roce pilotně absolvovala nový zahradnicko-kompostovací průzkumnický program Rosteme na zahradě! a která se také k výzvě Miss Kompost připojila, má celkem sedm tříd. V každé z nich je (maximálně) 28 dětí, řekněme tedy 25. To je 175 dětí, které se během školního roku naučily třídit bioodpad, dávat ho do vermikompostéru ve třídě nebo do zahradního kompostéru, kompostovat a hotové hnojivo využívat na zahradě ve čtverečkových zahrádkách.
A protože program, který chce ve školce něco opravdu změnit, musí děti bavit, obsahuje řadu zážitkových aktivit, díky nimž se děti například prostřednictvím mikroskopu osobně seznámí i s těmi nejmenšími rozkladači, kteří žijí v kompostu, nebo si mohou vyzkoušet, jak se dá zahradní kompost roztopit tak, až se z něj kouří. Během roku si děti kompostování vzaly za své a pravidelně o něm informovaly rodiče. Dokonce se zajímaly o to, co se bude dál dít s bioodpadem u nich doma. Když se dá snadno třídit a recyklovat ve školce, proč ne v domácnosti? Pokud by každé z dětí mělo dva rodiče, je jasné, že v tuhle chvíli už o třídění bioodpadu vážně uvažuje nejméně 525 dětí a dospělých (a to jsme ještě nezapočítali paní učitelky!).
