Vyšlo v časopisu Bedrník, podzim 2022
Díky akceleračnímu programu Climate Challenge vznikl v Ekodomově během pandemie projekt Rosteme na zahradě. Pěkně propojuje všechny oblasti, jimž se tato neziskovka dlouhodobě věnuje – kompostování, pěstování, přírodní pedagogiku i průzkumničení.
Nový projekt vyrostl na půdorysu staršího Biodpad není odpad, který prošel revitalizací na základě metody Human Centered Design. Jejím cílem je vytvořit proces, který díky inovacím pomůže vyřešit nějaký problém. Přesné definování problému přitom probíhá společně s klienty – budoucími uživateli prostřednictvím hloubkových rozhovorů. Zástupci Ekodomova obešli deset škol, kde zjišťovali, jak by jejich programy mohly odpovědět na skutečné problémy, které školy řeší. Kromě řady nových poznatků o nástrahách a limitech třídění bioodpadu a kompostování ve školách zjistili rostoucí zájem učitelů o programy, které by je inspirovaly k učení venku a o tzv. badatelsky orientované vyučování. Proto vznikla trochu netradiční celoroční série průzkumnických programů, na jejichž vzniku pracovaly společně koordinátorky kroužku Malý průzkumník přírody a ekologických výukových programů.
Předběžný průzkum
„Hlavní myšlenkou našich nových programů je vidět se s dětmi z jedné školy vícekrát do roka,“ vysvětluje koordinátorka EVP Julie Včeláková: „V průběhu ročních období jdeme čtyřikrát na stejné místo, kde pozorujeme (a dokumentujeme) proměny přírody. Tyto programy od nás chtějí velkou míru improvizace i přípravy. Na jedné straně musíme být schopní naplánované aktivity rychle přeskládat podle okolností, na druhé straně si děláme předem průzkum terénu kolem školy včetně hledání místních přírodních zajímavostí. Jedeme se na místo předem podívat, protože potřebujeme, aby tam byly k dispozici určité prvky. Pro zdařilou realizaci letního programu je například nutná vysoká tráva (ve které se najdou bezobratlí) a na podzim se neobejdeme bez stromů, z nichž padá listí. Programy jsou delší než klasické, zaberou celé dopoledne – čtyři vyučovací hodiny. Za tu dobu už se dá něco smysluplného zvládnout…“, popisuje Julie.
Počasí – důležitá ingredience
Občas se při realizaci programů ukazuje, že pobyt venku za každého počasí není v českých škol(k)ách zatím ještě zdaleka běžnou normou. Přesto se situace stále zlepšuje a děti (i díky odvaze a odolnosti své a svých učitelů) mohou čas od času získat i v městské přírodě nezapomenutelné zážitky.
Julie tvrdí, že je nejdůležitější vyjít, i když je takzvaně špatné počasí: „Dvakrát se nám během programů stalo, že doslova lilo, ale vydrželi jsme venku (i když jsme byli mokří) a až poslední aktivitu (vyrábění krmítek pro ptáčky) jsme přesunuli do třídy. Zvládli jsme to, protože paní učitelka byla připravená, děti byly dobře oblečené a ve školce měly k dispozici náhradní suché převlečení. Jednou jsme dokonce zažili skvělou zimní bouři. Když jsme v komunitní škole ve Hvězdě dělali program Zimní ztišení, vypadalo to na jeho začátku, že nikde kolem žádná zima není. Pak se ale z ničeho nic spustilo husté sněžení a vichr. Pro děti to byl zážitek, který připomínaly ještě teď, když jsme se do školy na podzim vrátili.“
Zvířata nablízku
Podobně překvapené prý děti bývají i tehdy, když se jim během programu podaří najít takzvané pobytové stopy: „Znamená to, že ta zvířata jsou někde blízko, i když je momentálně nevidíme. Nikdy bych nevěřila, kolik nadšení dokáže vyvolat okousaná šiška nebo výletový otvor ve stromě, který si netopýr pravděpodobně vybral za denní útočiště. Často zvířata „pozorujeme“ jen prostřednictvím stop a obvykle jsou tak skrytá, že se musíme hodně snažit, abychom je zahlédli,“ vypráví Julie.
Právě pěstování vnímavosti, která dětem umožní pouhých pár kroků od školy vidět a zažít to, čeho si dřív nevšímaly, je další důležitou misí nových programů.: „Schválně jsme je nepojmenovali „badatelské“, ale „průzkumnické“, protože se nevěnujeme badatelskému učení v pravém smyslu toho slova. Více než na vytváření a ověřování hypotéz se soustředíme na to, abychom u dětí probouzeli a zlepšovali jejich pozorovací schopnosti“, shrnuje Julie.
