Co s koutulemi?

Vermikompostujete? Dopřáváte žížalám všechno, co potřebují pro to, aby se jim u vás doma líbilo? Moc vám fandíme!  Neradi, ale přece otevíráme téma, které se může stát noční můrou mnoha nadšenců pro tento způsob nakládání s organickým materiálem z kuchyně. Řeč je o invazivních muškách koutulích (latinsky Clogmia albipunctata). Tento původně tropický druh začíná v posledních letech kolonizovat i střední Evropu a může být indikátorem globálních změn klimatu, stranou přitom nezůstávají ani české domácnosti. Jedním z ideálních stanovišť, které koutulím prospívá v zimních obdobích, jsou naše obydlí, konkrétně odpadní trubky v domech. To je relativně lehce řešitelná situace. Představme si ale, jak přemýšlejí tito malí, chlupatí tvorové: Milujeme vlhko a teplo, rádi se schováváme do temných skulin… A hele, vermikompostér!

„Ráno jsem přišel do pracovny, kde mám pod stolem umístěný vermikompostér. Na zdi jich tu bylo asi 40!“, tvrdí koordinátor kompostovacích projektů Ekodomova Adam Šlégl. „Na začátku jsem celý obsah vermikompostéru s koutulemi separoval od žížal. O kontaminovaný materiál se postaral dobře rozjetý zahradní kompostér a okolní teploty – 10°C. Žížaly jsem vrátil zpět do vymytého vermikomopostéru a začal jsem s kompostováním. Pracoval jsem s konstrukcí vermikompostéru Vermihut (). Využil jsem jeho čtvercového tvaru ke zvednutí pater mezi sebou tak, že jsem do každého rohu prvního patra umístil asi 7 cm vysoké dřevěné hranoly o ø cca 4 cm, na které jsem položil další patro, které jsem plnil čerstvým materiálem. Chtěl jsem docílit lepší cirkulace vzduchu mezi patry, aby vermikompost jemně vysychal ale zároveň, aby se v něm dařilo žížalám a mohly bez problému prolézat skrz patra. Věděl jsem, že koutule mají rády vlhko, a tak jsem doufal ve změnu prostředí a zhoršení podmínek. Pravidelně jsem je i vysával, ale úbytek mi přišel minimální. Na takováto opatření bylo pozdě. Musel jsem zakročit razantně: Použil jsem bioagens parazitické hlístice (Steinernema Feltiae) (https://www.hubeni-skudcu.cz/paraziticke-hlistice/ ), které neškodí žížalám ani dalším rozkladačům, zato vyhledávají a regulují počet larev koutule. K větší rovnováze ve vermikompostéru mělo dojít v průběhu následujících dnů, ale vypadalo to, že se nic neděje. Zhruba po dvou týdnech jsem ale jednoho rána otevřel vermikompostér a vyletěly jen dvě (poslední) mušky! Hlísticím pravděpodobně trvalo ke koutulím doputovat, a potom v tak velkém množství pomoci s regulací…“, shrnuje Adam svoji zkušenost.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru
Skip to content